ZJEVENÍ KONĚ

Prvním popudem pro malbu koně se mi stala krátkodobá vize. Obraz v mé mysli představoval černého koně stojícího na zelené louce. Jeho tělo bylo jako intenzivní stín, dlouhé nohy se podobaly kmenům vysokých a útlých stromu v lese. Zpoza bytosti bylo vidět v dálce svit zapadajícího slunce. Ve výsledné malbě vypadal obraz z vize trochu odlišně, daleko poutavějším než zelená louka, se pro mě stalo v procesu malby pusté vyorané pole. Oraniště sloužila jako prostředek pro vyjádření dálky, jaká se za tmavým koněm nacházela a u jejích konců se začaly objevovat náznaky lesa. Obraz dostal název Podzim. Podobně tomu tak bylo i u dalšího obrazu pojmenovaného Léto, zde stála obrazu modelem vize jemně zlatavého koně na pozadí tmavé neúrodné krajiny. Až v procesu konstruování reálného obrazu se v něm objevila také fata morgana ve formě oázy. Postupně začaly vize ztrácet na intenzitě a stávaly se čím dál tím více neurčitými. Zanechávaly stopy pouze ve formě dojmu z hřejivě zbarveného koně stojícího v chladné krajině. Některé obrazy, jako Zima, tak byly několikrát přemalovány, než dostaly závěrečnou podobu. Do popředí se čím dál tím více dostávaly do očí bijící kontrasty mezi bouřlivou, chladnou, neúrodnou nebo pustou krajinou a mohutným silným zvířetem s klidným výrazem. Obrazy jsem následně sama pro sebe interpretovala jako koně přinášejícího naději v neutěšitelné situaci (z toho pramenil původní název Kůň přináší naději). Důvody, proč ve mne vize vzbuzovaly takový zájem, a neutuchající potřeba koně zhmotňovat prostřednictvím malby na obrazy, nacházím ve vlastní touze jednou mít vlastního koně.

Podzim, 2019, akryl na plátně, 160 x 200 cm.

Léto, 2019, akryl na plátně, 160 x 200 cm.

Jaro, 2019, akryl na plátně, 160 x 200 cm.

Zima, 2019, akryl na plátně, 160 x 200 cm.

Bez názvu, 2019, akryl na plátně, 160 x 200 cm.

Notre Dame, 2019, akryl na plátně, 160 x 200 cm.

Odloučení, 2020, akryl na plátně, 170 x 210 cm.